 |
|---|
| Hlavní menu |
|---|
|  |
|---|
|
|---|
| Kniha návštěv |
|---|
| |
|---|
|
|---|
| Webmaster |
|---|
| |
|---|
|
Zobrazit stránku: 1 2 3 4
 4.1.2006
Martinka oslaví svoje páté narozeniny...Dnešní den zrána, pokračoval ve stejně šíleném pracovním tempu, jako ten včerejší. Ovšem úspěšněji. Všechny problémy
jsou vyřešeny a stroje jedou. Je to síla, když vše řeším sám a nemám okamžitou pomoc na telefonu. Vedoucí se co chvíli ptá
a chce konkrétní termíny. Kde je brát, řekněte mi ;-) Uff. Jsem zcela vyřízen. Mluvit nemůžu a jenom sípu. Však mě Martinka
navečer utěšovala,"Víš, co by bylo nejlepší, tati?" Já nevěděl, proto pokračovala,"Nó, abys vůbec nemluvil, jako já tuhle. Taky
sem nemohla mluvit! Ani pípnout sem nemohla!" Hezké věci mi přeje, ta naše Maťka, viďte? ;-)
Bezprostředně po ránu na mě čekala před domem a vůbec všude okolo další sněhová nadílka. Směrem dolů k silnici jsem
jakž takž proklouzal. Ještě že mám tak hodný zbytek rodiny - po páté večerní na mě čekala proházená cesta. Sice musím
vyjíždět nadvakrát s rozjezdem, ale moc mi to pomohlo. Čerstvě napadnuvší sníh inspiroval dopoledne Danu a Vojtíka.
Společnými silami postavili jednoho sněhuláčka ve druhé zahrádce. Vojtík mi ho ukazovalz okna,"Tady je tatínku, tady je ten
něhuláček!" Je potřeba využít tvárného sněhu. Jakmile to přimrzne, budeme mít po ptákách, respektive po sněhulákách :-)
Vojtíšek mi předváděl před večeří jednu svoji hlášku. Dana se ho zeptala,"Vojtíšku, jak se jmenuješ?" Vojtík bleskurychle
zareagoval,"Kluk hodnej!" Dobré, že? To ho drží už pár dní. Žádné takové,"Vojtá pšecé!" :-)
Víte co nás čeká o víkendu? To neuhodnete, ani kdybyte se rozkrájeli. Nebo se mýlím? Proběhne oslava Martinčiných
pátých narozením v širším kruhu rodinném. V pátek má přijet babička s dědou, v sobotu pak švagrová s rodinou a hradecká
babička. Marťa má narozeniny sice až patnáctého, ale v ten den ponese dětem do školky sladkosti a jistě se bude chtít
pochlubit dárky. To to letí, viďte? Za čtyři měsíce oslaví páté narozeniny také internetová eMartinka. Neuvěřitelné ;-)
Jinak, bezprostřední realita deváté hodiny večerní? Martinka nespí a lechtá svého opičáka Ranga Tanga, který vydává
neuvěřitelné skřeky. Vojtíšek leží zabalen v dece u její postýlky a hladíce miminko mi hlásí,"Tatínku, já nemůžu jít pinkat, já
hlídám tadyto miminko!" Není divu taková zodpovědnost ;-) Už by mohli pomalu spát, miláčkové jedni ;-)
Verze pro tisk...
 5.1.2006
Cestou necestou, polem nepolem - malotraktorem...V titulu článku začínám textem populární skupiny MIG 21. Proč, to se dozvíte v dalších řádcích. Martinka putovala po ránu jako obvykle do školky a Dana se s Vojtíškem přesunula ke kamarádce. Tam se Vojtíšek
zcela a najednou naučil šlapat na plastovém traktoru. Podobný má Vojtíšek doma - dostal ho k druhým narozeninám.
Jenomže ho doposud používal pouze venku a náš náročný a kamenitý terén příliš výcvikového prostoru neposkytuje. Dana se
proto navečer zamyslela a povídala mi,"Co kdybychom traktor umyli a vzali ho domů?" Proč ne. Hned jsem se nápadu chytil a
za vydatné dětské pomoci jsme traktor zkulturnili. Vojtík dokonce v nestřeženém okamžiku sebral mamince v kuchyňském
dřezu houbičku na nádobí a jal se jí pucovat zablácená traktorová kola. To víte, každá ruka je dobrá . Dana zatím pozorně
sledovala dětské hemžení a na traktoru ježdění. Vojtík se pojednou posadil do sedadla a na moje jemné postrčení přešlapal
téměř celý pokojíček. Dana zářila,"To je, viď? Jakmile se dítě naučí něco nového, to je věc.Člověk z toho má větší radost než
to dítě!" Naprostá pravda. Šlapání na těžkém traktoru je náročnější a Vojtíšek by se na jaře měl naučit šlapat i na kole. Při té
příležitosti tu mám jedno tajemství - Před Vánocemi jsem od kolegy zakoupil použité plastové auto značky Renault Twingo. Je
to celkem velké, s motorem a na akumulátor. Má to však háček - Vojtík uvidí auto nejdříve na svoje narozeniny, neboť se musí
nejprve naučit šlapat vlastní silou. Dana má pravdu - při opačném postupu by na kole šlapat nechtěl a raději by se vozil v
autíčku :-)
Daně dnes došel domů katalog firmy Neckermann. Prohlížela si ho spolu s Martinkou, koukající jí přes rameno. Marťa
najednou zbystřila pozornost - na obrázku se objevily dvě plastové srnky na zahrádku,"Maminko, já bysem tadyty srnky chtělá
na zahrádku! To by bylo hezký!" Dana ji však krotila,"Ale ne, to by nám je mohl někdo odnést!" Martinka však měla rázem svoji
teorii,"Já mám nápad, juchůů, pořídíme k těm srnkám ještě hlídacího psa a ten bude ty srnky hlídat!" Skvělé, jenomže Dana se
ponejvíce brání právě existenci psa na naší zahrádce. Není divu, zahrádky odděluje od domu obecní cesta :-(
Děti kupodivu neusnuly před Daniným návratem ze cvičení(V devět večer). Vojtík trůnil na nočníčku a tlačil
svůj obvyklý bobek a Martinka laskala svoji na stěně zavěšenou opici Ranga Tanga. Ptala se mě,"Taťkó, co to tady visí na
stěně?" Já odpověděl,"To je přece Martinka, ta opice!" Vojta však Marťu nedal. Hned ji bránil,"To není Matinká, ta vopicé.
Matinka je pecé Maťan!" Tak Marťan? Jedno lepší než druhé, že? ;-)
Verze pro tisk...
 6.1.2006
Kterak k nám děda nakonec dojel pomocí GPS...Venku začalo opět sněžit a tak se naše dvaceticentimetrová sněhová pokrývka možná ještě zvětší. Jen ať si děti užijí
zimních radovánek. Dana mi právě dala k dobru jednu veselou historku. Včera prý přišel pán na odečet vodoměru,"Tak milá
paní, klidně mi údaj řekněte, nemusíte mě pouštět domů!" Dana se však usmála,"No jo, ale my máme vodoměr v díře za
domem" VaK to tam před pěti lety chtěl zařídit a my museli koupit velikou plastovou jímku. Prý aby odečítači nemuseli nikoho
doma otravovat ;-) Pán se omlouval, že jako zaskakuje za kolegu a zdali by mu Dana ukázala pravděpodobné místo výskytu té
díry(Pod plastovým poklopem). Ještě požádal o lopatu a po několika minutách vodoměr skutečně objevil. Stojí jim
to za to? Chodit odečítat, když všude leží sníh? Asi ano, rozhodně to je zajímavější ;-)
Děti se již nemohou dočkat dnešního příjezdu babičky a dědy. Stejně jako na Štědrý den žadoní,"Kdy už konečně
přijedou?" Před čtrnácti dny podobně čekali na Ježíška. Marťa si dnes užila školkové tříkrálové koledování. Sama v jednu chvíli
zpívala v kostýmu krále Melichara(Děti se postupně vystřídaly). No jasně, měla na hrudi M, jako Martinka :-)
Koledu nám zazpívala i doma(My tři králové jdeme k vám...) a ještě jedno představení prý slíbila babičce a dědovi.
Mají se na co těšit. Dana před chvílí psychicky nevydržela a zavolala dědovi do auta. Děda přijal hovor přes hands free a po
dotazu kdeže jsou, nás velice oslnil,"No, já nevím, ale tady mi to ukazuje do cíle ještě 23km a budeme tam v 18:40. To je,
viďte? Děda využívá moderní techniku a v autě má k dispozici počítač - notebook ve spojení s přijímačem GPS(Tedy
satelitní navigace). Přístroje spolu navíc bezdrátově komunikují přes Blue Tooth, což nemá chybu ;-) Dana tak získala
naprostou jistotu, kdy začít vařit večeři. Jenom dětičky se pomalu dožadují stravy. Argumentují podivnou hláškou,"Mamí, my
už máme hlad!" Že by? ;-)
Martinka si právě krátí čekaní na návštěvu hraním logické hry s názvem Shanghaj(Možno též Machjongg).
Můžete si ji táhnout ze Seznamu. Martince to opravdu jde. Navíc v pohodě zvládá posun myši pomocí Touch Padu na Daniným
notebooku. Což je složitější, než klasická myš. Dlužno ještě podotknouti, že Marťa hraje narozdíl od Dany nejlehčí verzi. Však
před chvílí jásala,"Huráá, já sem tatínku vyhrála!" Jak jsem tak hledal odkaz na hru pro Vás, zahlédla mne Dana. Hned povídala
Martince,"Když si tatínek klikne na verzi pro děti, tak mu Marti jistě pomůžeš, viď?" Tedy, takové podceňování tatínkových
schopností :-)
Verze pro tisk...
 7.1.2006
Oslava Martinčiných pátých narozenin...Dnešní odpoledne bylo tak trochu vyjímečné. Ptáte se, cože se u nás dělo? Martinka oslavila svoje pětileté narozeniny.
Pět jí sice bude až patnáctého, ale Dana zvolila raději variantu oslavy předem. Není divu, když se u nás mají sjet babička s
dědou a švagrová s rodinou. Příští týden oslavujeme pro změnu prababiččiny osmdesátiny v Hradci. No a další týden by bylo
příliš pozdě. Marťa totiž ponese v den D do školky bonbónky pro všechny děti a ty jistě budou vyzvídat, jaké dárečky Marťa
dostala.
Těsně před večeří nastal čas na odvoz hradecké babičky do sousedního městěčka na vlak(Přitom jsme se celkem
pěkně - nepěkně smykli s autem na namrzlé cestě k nádraží - není divu, vždyť je Zima). Ještě před odjezdem jsme
všechny dětičky nahnaly ven do mrazu, kde se na zahrádce odehrálo narozeninové ohňostrojové představení. Jak jistě víte,
nechali jsme Martince od Silvestra šest římských svící a dnes nám navíc přinesl Péťa od sousedů krabičku dětských ohňových
fontánek. To Vám bylo radosti. Děti křepčily a Vojtík výskal,"Dívééj, letí to svetýlkóó, jůů, to je něcóó!" Jen ať si děti také užijí
silvestrovských radovánek. Již několik let držíme podobnou tradici. Vojtíšek má smůlu, neboť slaví narozeniny až v červenci ;-)
Po osmé hodině nastal čas jít spinkat. Tak jsem nahnal všechny čtyři naháčky do koupelny. Vojtíšek s Daninkou putovali
do sprcháče a Martinka s Petruškou do vany. Nastalo sprchování. Kdyby jenom sprchování, obě dětské tlupy mezi sebou
začaly bojovat. Jak jinak, než sprchami. Já schytal svůj díl vody také, respektive digitální kamera natáčející miláčky. Řekl
bych, dosti dobrý scénář na další pokračování komedie století - S Tebou mě baví svět. Vážně, nekecám ;-)
Doplňuji komentář k fotkám - na první vidíte naši celou rodinku po oslavě a rozbalení dárečků. No a druhá pochází z
dopoledního nakládání sněhu na náklaďák - bylo mimo jiné nutno vyházet sníh pro ostatní auta, abychom se všichni před dům
naskládali ;-)
Verze pro tisk...
 8.1.2006
Řádění na sněhu...Překrásně prosluněné a mrazivé dopoledne nás vyhnalo na blízký kopec. Martinka celá natěšená, chtěla hlavně
vyzkoušet nové staré lyže, které jí přivezla včera teta. Jedná se o celkem zachovalé pořádné lyže s přaskáčema. Ani se
dočkat nemohla. Neustále opakovala,"Tatínku, půjdeme už na ten kopec, abych si tam nazula ta praskáče a mohla sjet dolů?"
Švagr se jí zeptal,"A ty umíš jezdit na lyžích?" Marťa zavrtěla hlavičkou a velice přesvědčivě prohlásila,"No, neumím, ale sjedu
to!" Skutečně, sotva jsme se na kopec vyškrábali i přes slušnou sněhovou nadílku, Marťa za pomocí dědy nazula přazkáče a
už šupajdila z kopce dolů. Přitom se pěkně zapřela vzadu do bot a tradáá - šusem sjela celkem prudký kopec. Ono to půjde.
Na sjezdovku a vlek to prozatím není, budeme muset trénovat na tomto menším kopci. Jenom to šlapání do kopce nesla Marťa
velice těžce. A to jsme jí pomáhali, aby kladla lyže pěkně do stromečku.
Vojtíšek sjížděl kopec na bobu. Jak se později ukázalo, plastové sáňky jsou pro něho bezpečnější - drží stopu. Vojta se
totiž na bobu značně rozfofroval a bác, několika přemety skončil obličejíčkem v hlubokém sněhu. Brečel, ale ne dlouho. Hned
se dožadoval tažení na kopec,"Já sem tělá tatínku jet znováá!" Proč ne, jenom má momentálně na tvářičce pěknou památku.
Co se dá dělat, když se Vojtíkovi líbí samostatná jízda z velkého kopce ;-) Další trasy podnikl na plastových sáňkách v
pohodě. Přece jenom jsou na skluznicích opatřeny drážkami pro držení stopy ;-)
Zatímco jsem vše natáčel na video, dětičky se mezitím vyškrábaly na vrchol prudkého kopce - tzv.homolky. Kolem se
nachází vyšší kopce, jenomže tenhle ja zdola na sáňkování jako stvořený. Děti vyšplhaly nahoru na horu a pak sjížděly svah po
prdelce, jenom tak. Vojtíšek se také snažil vyškrábat na vrchol, avšak bezúspěšně. Pokaždé s sebou plácl do sněhu a
brečel,"Mě to koužéé, já nemůžu za Matinkóů!"
Paní Zima opravdu zaklepala řádně na dveře. Momentálně, v devět hodin, venku mrazí deset stupňů. Vojtík dřepí na
nočníčku a sděluje mi,"Tatínku pozóór, já čůůám bobek!" Martinka se hned popadla za bříško,"Hihihihi, to je srandá, Vojtík prej
čůrá bobek!" To je zábava, viďte? ;-)
Verze pro tisk...
 9.1.2006
Jak se dělají postýlky...Můj příjezd domů se opět poněkud protáhl. Problémy v práci a já navíc ráno tvrdě zaspal. Téměř o hodinu. Ještě že mám
volnou pracovní dobu. Nedalo se nic dělat, pracovní odpoledne jsem si maličko protáhl. Dana mi právě stačila otevírat vrata, než
odešla s dětmi na televizní Kouzelnou školku. Já však musel před otevřenými vraty zařadit zpátečku a scouvat dolů z kopce.
Nedá se nic dělat, musím vzít naši bránu po sněhu s rozjezdem. Martinka se přitom krčila na jedné a Vojtík s Danou na druhé
straně dvorka. Slává, tatínek se opět trefil mezi kamenné sloupy(Bez odřených plechů)! To je zajímavé, ještě v
létě se děti hrnuly do auta, aby se mnou zajely do stodoly. Zimou a sněhem vše skončilo ;-)
Kdepak jsou ty časy, kdy Dana odjela na cvičení před sedmou hodinou a všem nám kladla na srdce,"Až se vrátím, ať děti
spinkáte!" Dařilo se, opravdu spinkaly. Jenomže postupem času řádí stále více a více - tedy dětičky. Dana se před chvílí vrátila
ze cvičení(V devět večer) a oba naši miláčkové jí běželi naproti ke vchodovým dveřím. Dál by se neodvážili ani
náhodou, neboť venku mrazí, až to praští. Však mi Dana odpoledne sdělovala svoje obavy,"Když to tak vidím, další dny bude
mrazit, svítit sluníčko a přitom nepřipadne ani troška sněhu. Budeme asi muset chodit do školky po svých!" Už je to tak. Dana
vozí prozatím Vojtíška na saních, jenomže slunce má sílu a ledová vrstva na silnici pomalu roztává.
Jak vidíte na druhé fotce, Vojtíšek se snaží dotáhnout polštář ke svojí postýlce. Už mám děti před vykoupáním naučené.
Stačí zavelet,"Tak, děti, udělejte si postýlky!" Okamžitě nastane závod do ložnice, pro peřiny a prostěradla. Martinka si
dokonce prostěradlo i sama natáhne, jenomže musí chtít.
Právě jsem dokončil inovaci webové prezentace elektrotechnické firmy PFISTERER. Vše už je na internetu a Vy si také můžete shlédnout výsledek. Co je na celé věci nejlepší
je fakt, že ten větší kus práce nevidíte a nikdy ani neuvidíte - je chráněn heslem. Mám na mysli redakční systém, pomocí
něhož si pracovníci výše jmenované firmy sami upravují obsah stránek. Až takovým komfortem jsem se na eMartince nikdy
nezabýval. Není čas a kromě toho - Kovářova kobyla přece chodí bosa, nebo ne? ;-)
Jedna čtenářka vyzvídala podrobnosti naší loňské dovolené v Bulharsku. Tak si to představte, jedou také do Balčiku a do
hotelu Holiday Beach. Vše jsem jí popsal, neboť se nám tam líbilo. Dana už hledala na Internetu dovolenou letošní. Poletíme
určitě jinam ;-)
Verze pro tisk...
 10.1.2006
Hromadná rodinná výprava k paní zubařce...Martinka dnes nešla kvůli předpokládané dopolední cestě k paní zubařce do školky. Zato odpoledne si absenci užila ve
školkovém odpoledni pro předškolkové děti. Zůčastnil se ho samozřejmě i Vojta. Aby ne, vždyť je od začátku školního roku
zapsán do školky také. Dana se chystá někdy v září nastoupit naostro do práce a tak bude Vojtík chodit do školky spolu s
Marťou. A víte, že se už moc těší? Aby ne, čekají ho skvělé paní učitelky a hlavně spousta nových hraček, se kterými by si
dle Daniných slov pohrál i tatínek. Vojtíšek prý po dlouhé době odcházel ze školkového odpoledne domů bez křiku. Dokonce
se po dlouhé klouzal na skluzavce. A to je co říct ;-)
Dana dnes uvařila k večeři bramboráky. My se po nich můžeme utlouct, zato dětičky o ně vůbec nestojí. Stejné je to s
hranolky. Vojtíšek dostal jeden bramborák, odmaštěný ubrouskem, na talíř. Přitom pronesl poznámku o kečupu. Dana mě
hned volala,"Vojtíšek by chtěl kečup, to nemůže být zase tak špatné, bramborák s kečupem!" V tom má pravdu, neboť se
braboráčky podávají jako příloha k masu a omáčce z kečupu. Vojtíškovi výše uvedená kombinace zachutnala a zbaštil téměř
celý křápanec ;-)
Martinka se mě před koupáním ptala,"Tatínku, proč nemáme v koupelně hodiny?" Já odpověděl,"Nevím, ale stejně je tam
nepotřebujeme!" Chyba lávky, Martinka mě hned sprdla,"Ale tatínku, potřebujeme je velice nutně. Podle čeho si mám čistit
zoubky celé tři minuty?" Hmm, v tom má pravdu ;-) Celé to vzniklo již dopoledne, během naší velké rodinné návštěvy u paní
zubařky. Vojtíšek ukázal zoubky celkem ochotně a Martinka také. Paní zubařka se jenom podivila, že už má Marťa venku i
zoubky šestky. Děti prý rostou stále rychleji. Poté šla na paškál Dana a po ní i já. Už od svátků jsem potřeboval zaplácnout
jednu vypadlou plombu. Bohužel, dle slov doktorky do důchodu s těmito zuby nevydržím. To jsou důsledky z dětství, kdy jsem
si doma zuby vůbec nečistil. Kartáček se používal pouze dvakrát ročně - před pravidelnou školní kontrolou u zubařky. Právě
proto se snažíme vést naše děti ke správným návykům a čištění zoubků :-)
Dnes nás naše Internetové připojení přes bezdrát - WiFi značně zlobí. Nejsem schopen přenést aktuální fotky na server.
Musíte se tak obejít bez nich. Tolik na omluvu :-(
Verze pro tisk...
 11.1.2006
Děti už nejde tahat na sáňkách po silnici...Dnes jsem prožil opravdu náročný pracovní den. Není divu, že se můj návrat domů k rodině přesunul a na téměř šestou
hodinu podvečerní. Co se dalo dělat, potmě a za šíleného mrazu po ránu z domu pryč a za stejných podmínek i návrat zpět. To
víte, zefektivňování výroby pokračuje a my dnes odpoledne obraceli dvě výrobní linky proti sobě, aby je mohl obsluhovat jeden
člověk, namísto dvou. Takový je trend poslední doby ;-)
Dnešní mrazivé ráno si vychutnal plnými doušky i Vojtíšek. Dana ho musela vzít s sebou, když vedla Marťu do školky.
Vojtík velice nerad chodí po svých(Má na to svoji výmluvu - Já nemůžu sám ťapát!), ale dnes mu nic jiného
nezbývalo. Sněhu je stále dosti, jenomže přes den pálí sluníčko a přetváří silnice v led. Není divu, že jsou silnice posypány
inertním materiálem - drobným štěrkem. Motoristé i chodci podobný počin jistě ocení - například ke školce zajedou autem do
kopce bez problémů. Velký škrt přes rozpočet však udělali Daně a všem, kteří až doposud tahali děti po vsi na saních. Nedá
se nic dělat, nic není stoprocentní na obě strany - kromě toho je bezpečnost na silnicích důležitější než nějaké sáňky.
Vojtíšek tedy musí šlapat po svých, i když mu to občas uklouzne. Dana se proto rozhodovala, zdali nemá vzít Vojtíka v pátek
na kočárek(Jdou na návštěvu ke kamarádce na horní konec naší obce). Celé věci však brání jedna skutečnost -
Vojtík by se mohl namlsat a pak by pěšky nechodil. Z toho důvodu necháme kočárek raději na půdě. Namísto toho se přeprava
uskuteční na nepohodlných golfkách ;-)
Dovolte mi malý komentář k dnešním fotkám - na první Martinka sama připravuje večeři, respektive okurkový salát. Okurku
sama oloupala a pak i nastrouhala. Šikovná to holka, viďte? Vojtík má na druhé fotce spát, ale namísto toho rabuje ve skříni
knížky. Jako podstavu přitom používá šlapací traktor, na němž jinak dělá výrazné pokroky a už ho sám ušlape po pokojíčku :-)
Verze pro tisk...
 12.1.2006
Jaké příbory používají v Číně ?...Dana mi po po návratu ze školky povídala jednu historku - jak tak odpoledne kráčela do školky spolu s Vojtou, k
poště přijel jeden nejmenovaný pán ve sporťáku BMW s vyklápěcími světly. Sotva chcípl motor, světla se poslušně
poroučela pod úroveň karoserie. To bylo něco pro Vojtu. Už skákal před autem a křičel,"Jejééj, maminkóó, to auto
zavželóó očičkáááá!" Doslova :-)
Martinka mě před večeří testovala,"Tatínku, víš jakej příbor používaj v Číně?" Dana se jí schválně optala,"No jakej,
Martinko, víš to?" Marťa s naprostým nadhledem prohlásila,"No přece tyčky!" To mohu potvrdit, i když momentální čínská
delegace v naší firmě používá při jídle standartní evropské nerezové příbory. Co jiného jim zbývá. Zato já zalovil v
kuchyňské lince a na světlo boží vytáhl jednu sadu opravdovských čínských hůlek - byla dodána spolu se sadou pánve
WOK a dalšími doplňky. Nastalo školení, jak se s tím jí. Martinka mi sebrala hůlky a kupodivu po chvíli ukořistila jednu
těstovinku z těstovinového salátu. Jenomže taková vrtule není problém. Však ji Dana upozornila,"Martinko, ale v Číně s
tím jedí i rejžičku!" Naprosto nepředstavitelné pro dětičky, i když ta rýže prý pěkně lepí a nabírá se po kouskách ;-)
Děti byly právě uloženy do svých postýlek k nočnímu spánku. Cédéčko s pohádkou již běží, jenomže Vojta se
dožaduje knížky na prohlížení,"Já bysem tělá tamtu nížku o kočičkovi!" Martinka se ho preventivně ptá,"To myslíš tu O
pejskovi a kočičce?" Vojtík však skáče dál,"Nééé, tu o kočičkovi!" Nakonec souhlasil s titulem, nabízeným Martinkou.
Není divu, Vojtík si poslední dobou hodně plete mužský a ženský rod. Slyší, jak Martinka o sobě hovoří jako holčička a
tak o sobě mluví podobně. On je ovšem kluk, jak mu co chvíli připomínáme. Není tedy divu, že se opravdu snaží a plete vše i na druhou stranu. Však on brzo
pochopí, vo co GO(Tedy - o co jde) ;-)
Víte, jaká zpráva mne dnes pobavila? Jednalo se o několikáté zastavení rychlovlaku Pendolino kdesi na trati v polích.
Pokaždé prý kvůli softwarové závadě. Jelikož do podobné problematiky celkem vidím(Ve firmě máme nepřeberné
množství složitých strojů z Itálie), takže jsem mnoho softwarů z průmyslových počítačů vlastnoručně
přeprogramovával, aby vyhovovaly našim požadavkům. Je to ovšem značný rozdíl. Zatímco ve firmě schytám protesty
maximálně od jedné obsluhy za přetrhaný drát, v případě Pendolina to je celonárodní ostuda. Momentálně zvládám
systémy od sedmi světových výrobců. Řeknu Vám, vlastnoruční náprava softwaru je mnohem lepší postup, než
kontaktovat dodavatelskou firmu. Kolikrát nás totiž považují za ty tam na východě :-(
Verze pro tisk...
 13.1.2006
Proč ty myši v restauraci na podnose...?Jednou z hlavních dnešních činností byla podvečerní návštěva hypermarketu Hypernova. V jedné ruce krabici, s podruhé
rozbitým DVD přehrávačem, jsem si to šinul směrem k informacím, za účelem další reklamace. Bohužel, přehrávač jde znovu
do opravy a my si měsíc počkáme. Od první závady uplynuly dva měsíce a děti se koukaly na nová DVD po vánocích pouhé
čtyři dny. Ach jo, modlím se, aby ten krám nešel opravit a my si mohli vybrat přehrávač nový. Jinak jim tam příště křápnu tím
přehrávačem pod pult a půjdu koupit jiný. Za ty nervy to nestojí :-(
Vojtíšek již umí počítat. Začíná od pětky,"Pět, šest, sedum, osum, devět!" Dobré, že? Opakuje podobné počítání
každému na počkání. Má to však malý háček - od jedné do pěti počítat nezvládá. Dosti podivný postup, i když je mnohdy lepší
začínat od složitějšího a pokračovat směrem k jednoduššímu :-)
Martinka právě zkouší sama číst z knížky. Dana jí povídala,"To musíš spojit všechna ta písmenka, která znáš a ono to dá
dohromady jedno slovo!" Martinka se soustředila,"K-o-č-k-á, to je dohromadý kočká! Juchůů, já už umím číst! Vono na tom nic
není, to je strašně jednoduchýý!" Marťa jásala, jenom babička nesdílela její radost. Není divu,"Martinka prý nebude mít co ve
škole dělat. Den otevřených dveři ve škole se blíží a tak bychom mohli přemluvit personál, aby Marťu vzali o rok dříve!" Ono to
zase tak žhavé nebude, Martinka ještě nezná celou abecedu ;-)
Dana přinesla jednu historku ze školky. Včera si děti měly přinést do školky převleky různých povolání. Přitom měly
namalovat v podstatě sebe v té úloze. Martinka představovala servírku a tak ji na papír namalovala s podnosem a jídlem v ruce.
Zarážející však byly myši, sedící na podnose. I paní učitelka se velice podivila,"Pro tam jsou myši?" Marťa odpověděla posléze
i Daně,"Ty tam sou proto, aby když ten pán bude drobit, tak to ty myšky posbíraj a sežerou!" To je Vám servis v restauracích,
viďte ;-)
Verze pro tisk...
Zobrazit stránku: 1 2 3 4
|
|
|---|
| Aktuálně |
|---|
| |
|---|
|
|---|
| Rodinné stránky |
|---|
| |
|---|
|
|---|
|
Odkazy |
|---|
|
|
|
|---|
|
4.1.2006
5.1.2006
6.1.2006
7.1.2006
8.1.2006
9.1.2006
10.1.2006
11.1.2006
12.1.2006
13.1.2006
- 
24.5.2007
