 |
|---|
| Hlavní menu |
|---|
|  |
|---|
|
|---|
| Kniha návštěv |
|---|
| |
|---|
|
|---|
| Webmaster |
|---|
| |
|---|
|
Zobrazit stránku: 1 2 3 4
 25.12.2005
Sváteční návštěvy a oslava narozenin...Jak jste již včera jistě postřehli, dnes po ránu na nás čekala cesta do Hradce. Činíme tak každým rokem, neboť
prababička slaví v tento den narozeniny. Dnes navíc pěkně kulaté - osmdesáté. Dětem, ani nám se po ránu příliš nechtělo z
postýlek - vstávali jsme v děvět hodin. Není divu - Vojtík doslova vytuhl v poloze zkrouceně na zádíčkách až někdy kolem
jedenácté večerní. Teprve potom pro nás dospěláky začala relativně klidná štědrovečerní noc. Bližší článek o včerejším
Štědrém dnu přinesu v příštích dnech. Zveřejním i nějaké fotky ;-)
Včerejší šílená obleva pokračovala i v noci na dnes a ubrala řádný kus sněhové pokrývky. Ovšem po příjezdu do Hradce
jsme se nemohli ubránit pocitu právě přicházejícího jara. Sluníčko svítilo na bezsněžné pláně a mrazit začalo až navečer.
Bohužel, pozdě. Švag bydlí v Krkonoších a tam prý mají sněhu hromady.
Ptáte se na nejmilejší dárky od Ježíška? Martinka včera preferovala velký domeček pro panenky, Vojtíšek plastovou
autodráhu s autíčky spojitelnými do vláčku, já maličkatý MP3 přehrávač(To abych se mimo jiné mohl zdokonalovat
kdekoliv v angličtině) a Dana nový mobilní telefon. Roztomilá to hračička, jak jinak než elegantní véčko :-)
Vzhledem k probíhající oslavě a nesmírnému dětskému hemžení okolo mne, se dnes maličko s psaním omezím. Není
divu, zkonzumovaný alkohol udělá své ;-) Navíc jsem před chvílí dětem nafoukl velkou matraci na spaní a všichni čtyři
miláčkové(Počítám i dvě neteřinky) skákají na matraci a řádí ostošest. To ovšem sami můžete posoudit na fotce
:-)
Přišel večer a s ním i koupání. Děda děti navnadil,"Půjdete do bublin?" My je původně koupat nechtěli. Děda se však
vypařil a já měl děti rázem na starost. Snažil jsem se je přemluvit,"Děda nemá dost teplé vody v bojleru!" Danielka se
nedala,"Ale to nevadí, já se budu klidně koupat ve studený, hlavně že tam budou ty bublinky!" To bych chtěl vidět :-) Nakonec
jsem je umyl v teplé ;-)
Verze pro tisk...
 26.12.2005
Všude dobře, doma nejlíp...Uff, konečně mohu prohlásit jednu pravdu - všude dobře, doma nejlépe. Není divu, po Štedrém večeru jsme na Boží hod
odjeli za babičkama do Hradce. Opravdu, náročná to činnost. Děti se však náramně bavily. Není divu, u jedné i druhé babičky
na ně čekaly zapomenuté dárečky a hlavně se Martinka setkala s milovanou neteřinkou Petruškou. Švagr přijel spolu s rodinou
včera před obědem a posléze se jeho radost ze společného setkání zkalila nestartujícím autem. Nedalo se nic dělat, zánovní
Renault stávkoval a my zjistili podivně rozpadnuvší se startér. Díky prachbídnému přístupu k vadné součásti motoru, jsme dnes
dopoledne zatáhli auto do Hradce, aby se na něj podívali v jednom soukromém Renault servisu. Snad zítra, snad do konce
týdne to spraví. I takové mohou být svátky :-(
Naše děti dostaly od babičky a dědy dvě DVD s pohádkami. Jedno nese titul Putování za velkou vodou.
Dinosauři tam putují za vodou. Neznám děj, proto zjednodušuji kreslený příběh. Již odpoledne se dětičky nakvartýrovaly do
obyváku a žádaly pustit kýžené DVD. Posléze mě Martinka vyháněla,"Tatínku, ty dinosauři sou strašlivě nebezpečný a tak to
bude hrozně strašidelný. Běž raděj pryč, aby ses nebál!" Na ta slova mě doslova vystrčila na chodbu a zabouchla dveře.
Dobré, že? ;-)
Děti opět nechtějí usínat. Vojtíšek před chvílí přišel za mnou k počítači a nevěděl co by,"Taťkó, já nebudu pinkát!" Poté se
zahleděl na keramického pejska, kterého před pár dny rozkřápl o dlažbu - učil ho chodit. Já ho mezitím slepil vteřinovým
lepidlem - Vojtík hlásil,"Taťkó, ten pejsek je zolepenej!" Já Vojtu však upozornil,"Tak si vem slepenýho pejska a běž do
postele!" Vojtík hned věděl, o čem je řeč,"Já dělala ťap, ťap, ťap, bum a pejsek se zobil! Tatínek ho spavil!" :-)
Verze pro tisk...
 27.12.2005
Dvacáté výročí seznámení...Venku mrzne a tak jsme se konečně dostali odpoledne na vzduch. Sněhová pokrývka přes svátky značně polevila, tak se
nedá sáňkovat. Dětem to však navadilo, ťapali ve sněhu ostošest. Jenom Vojtík se dožadoval nesení,"Tatínku, já ci na
koníčka!" Já neslevil a tak milému Vojtovi nezbylo nic jiného, než běžet po svých. Zvládl to. Několikrát přitom uklouzl na ledu.
Naposledy dosti tvrdě - ujely mu nožky a on spadl na zadeček, přitom si celkem vyrazil dech. Sám vstal a už hlásil,"Já sem
klouzlá a bouchla sem séé! Bolí to tady, tady na prdelcé!" Bodejť by nebolelo. Jak sami vidíte, Vojtíšek se stále hlásí k
opačnému pohlaví - vzor má u Martinky. Stačí však říct,"Vojtíšku, a jak to říká kluk?" Vojta se hned opraví,"Já sem chtěl!" To
příjde časem, jenom se nebojte ;-)
Po odpoledním návratu z procházky si Dana dovolila sundat si na chvíli zapocené brýle. Vojtíšek hned reagoval po
svém,"Maminko, vem si ty bejličky, to nemůžeš tahkhléé!" Je to tak. Maminka se nemůže před Vojtou objevit bez brýlí. Však
mi sama povídala,"To si asi nebudu moci pořídit kontaktní čočky. Vojtíšek by se z nich asi zbláznil!" Kdepak, ono to zase tak
žhavé nebude. Zvykne si, časem ;-)
Dnešní den je tak trochu vyjímečný. Přesně před dvaceti lety jsme se s Danou seznámili. Jí bylo tenkrát třináct a půl a
mě sedmnáct. To je doba viďte? Už abych si pomalu připravoval brokovnici - Martinka za chvíli oslaví páté narozeniny ;-)
Kdepak, s odstupem času moc kladně hodnotím přístup Daniných rodičů. Budeme my v budoucnu také takoví skvělí? Uvidíme
;-)
P.S.:S dvacátým výročím seznámení vhodně koresponduje datumem naší svatby - brali jsme se po deseti letech známosti -
takže jsme druhého prosince oslavili desáté výročí. Prostě a jednoduše - tento měsíc byl opravdu velice náročný. A je stále, čeká
nás ještě Silvestr !!! :-)
Na poslední fotce je Vojtíšek zvěčněn spolu se svojí novou autodráhou. Jedná se o velice vděčnou hračku - hraje si s ní i
Martinka. Autíčka se navíc dají spojovat do vláčků a ty drží pěknou stopu v dráze. Opravdu povedená hračka :-)
Verze pro tisk...
 28.12.2005
Sněhová kalamita se u nás rozhodně nekonala...Děti dostaly od Ježíška akvárium - takový set se vším příslušenstvím. Prozatím bez rybiček. Já musím ponejprv svařit ocelovou konstrukci na zavěšení akvária
do stěny. Preventivně, neboť by skříňka možná nepřežila hmotnost vody a navíc by ji děti mohly převrátit. Martinka si rybičky
již dávno přála a Daně vykládala,"Maminko, já bysem chtěla akvárium. Rybičky sou takový malý plavací zvířátka a ty
nesmrděj. Ty by se ti mami jistě líbily!" Jasně že jo ;-) Vojtík dnes také ukazoval akvárium strejdovi a neopomněl vytáhnout z
krabice nádobku s prvním sušeným krmením,"Podívej, stejdó, tady je takový kvmení. Dáme ho do vodičky ybičkovi!" :-)
Sotva dnes po ránu Vojtík otevřel očka, už se stěhoval do naší postele. Po chvíli ze mne stahoval peřinu a křičel,"Už je
váno, dneská! Pudeme stávat. Už tam není tmáá. Taťkó, nepinkéj úž!" Co se dalo dělat, vstali jsme. Těsně před devátou ranní
už bylo načase, nemyslíte? ;-)
Vojtík mi dopoledne skočil kolem krku a dožadoval se pohledu ven z okna. Hned celou sněhovou situaci ohodnotil,"Jůů,
venku něžíí! Už tam zase padá níích!" Však jsme odpoledne vyrazili na chvíli do sněhových plání. Děti se dosytosti projezdily
na saních a bobu z velkého a dlouhého kopce. Jak vidíte na druhé fotce, Marťa na závěr vytvořila nádherného andělíčka ve
sněhu :-)
Vojtík si jako obvykle sedl před devátou večerní na nočník, jak je jeho zvykem. To víte, musí ještě udělat svůj poslední
bobek. Mezitím jsem rozmlouval přes VoIP telefon fayn s bráchou bydlícím
v Hradci. Jak tak ukončuji hovor, najednou slyším odvedle Martinčin rozzlobený hlásek,"Teda Vojtó, to si musíš ten nočník
dávat do cesty, kudy chodím já? Teda fůůj!" Aniž bych něco viděl, už mi bylo vše jasné. No jistě, Vojta vstal z nočníku a špulil
prdelku na utření. Martinka našlápla z postýlky a nožkou rovnou do nočníku. Takže jsem rázem řešil několik věcí - bylo
potřeba svléknout Martince špinavé pyžamko, Vojtovi utřít žínkou prdelku, neboť to pouhým papírem nešlo a jako poslední
vynést plný nočník do záchodu. Nakonec jsme se s Danou celkem pobavili ;-)
Verze pro tisk...
 29.12.2005
Vojtíšek si rád hraje na miminko...Konečně máme zimu zpět v plné kráse. Já jel ráno do práce, zapojovat nové stroje a tak jsem se nevyhnul zasněženým a
kluzkým silnicím. Ovšem, nic překvapivého. V zimě prostě padá sníh a tak nevím, proč jsou z něj všichni celí pryč. Hlavně v
televizních novinách a jiných zprávách. Není nad to, po ránu si s autem pěkně zaklouzat. Já navíc musel prorážet mantinel
sněhu nahrnutého pluhem k naší příjezdové cestě :-)
Dnešní překrásně slunečné dopoledne vyhnalo ven Danu i dětičky. Konečně příležitost, vyzkoušet poádně sáňky a boby.
Po obědě nechtěl lumpík Vojtík usnout, tak ho Dana nechala vzhůru. Následně se všichni tři vydali na návštěvu k tetě na horní
konec naší obce. Já zatím v práci ukončil svařování ocelových elektroinstalačních trubek, tahání kabelů a programování
průmyslových počítačů. Následoval nákup na víkend, respektive na Silvestra. To víte, zítra si užijeme klidu domova, žádná
honička :-)
Po Večerníčku nastal čas, jít se koupat. Jak už jistě víte, Vojtíšek po obědě nespinkal a tak projevoval po bouřlivých
hrách s Marťou značnou únavu. Vzal jsem si oba miláčky do koupelny, jak je zvykem. Ještě předtím se děti svléknou v
pokojíčku a na můj povel,"Pojďte si udělat postýlky!", natahají prostěradla a peřinky z ložnice do pokojíčku. Poté si usteleme a
jdeme do koupele. Dnes jsme se sprchovali. Zatímco se Martinka utírá po koupeli sama, Vojtík se dožaduje něčeho
jiného,"Tatínku, utčeš mě? Já sem těla být miminkó!" Abyste tomu rozumněli, mám Vojtíka zabalit do osušky a položit ho na
přebalovák, coby mímo. Užívá si to, chlapec jeden. Musím ho pokládat, na noc ještě dostává preventivní plínku. Většinou ji
nepočůrá, ale občas se zapomene. Už abychom jednorázové pleny vypustili z rozvrhu dne ;-)
Tak nám opět odešel DVD přehrávač. Vyzvedl jsem ho před Vánocemi z hradecké Hypernovy - byl na reklamaci kvůli
mechanice. Sotva si ho děti pár dní užily, už má zase problém. Nejde zapnout a podivně spíná televizi. Jelikož se bude jednat
o druhou reklamaci, tak nám ho doufám vymění. Nebo ne? Děti se opět budou muset spokojit s kazetami VHS :-(
Verze pro tisk...
 30.12.2005
Sněží, sněží a sněží...Od časného dopoledne je obloha zatažená a z mraků se hustě sype sníh - prašan. Není divu, když teploměr ukazoval
přes celý den mínus sedm. Sněžení neustává a doteď napadlo více než deset centimetrů. To je ovšem velice špatně měřitelné,
neboť větřík přesunuje sníh z místa na místo a místy přesahují vrstvy sněhu i třicet centimetrů ;-)
Po dopoledním úklidu(Čekali jsme odpolední návštěvu) jsem dětem navrhl,"Tak co, půjdeme ven na kopec
sáňkovat?" Nastalo všeobecné nadšení. Já ještě zaběhl na půdu pro dřevěné sáňky. Jedná se o celkem historický exemplář,
ručně na zakázku vyráběný - přímo dětské sáňky. Během času však párkrát praskly, takže jsou místy spravované pomocí
provázku a místy pomocí plechové výztuhy(Však Dana komentovala jejich vytažení na světlo boží - tyhle sáňky využijete
jenom s tatínkem, maminka se na nich bojí. Není divu, loni si Vojtíšek na oněch saních rozrazil horní ret a bylo to na šití -
jeden steh). Děti statečně vyrazily do sněhové vánice a došli jsme víceméně pěšky až na velký kopec. Tam mě Vojtíšek
překvapil svojí ochotou, ťapat sám do kopce. Já táhl dřevěné sáňky a Vojta mi je navíc pomáhal tlačit. Nahoře na hoře jsem se
na sáně posadil já a přede mne zasedl Vojtík. To Vám byl fičák, směrem dolů. Vojtíkovy tvářičky zářily po každém sjezdu
zdravou červenou barvou a toho jásotu. Jenom tatínek si pokaždé vyklepával celkem vysoké zimní boty od sněhu. Není divu,
když si na svah plný závějí prašanu vyrazím jenom tak, v džínách ;-) Martinka jezdila celkem bezpečně sama na plastových
sáňkách.
Martinka se navečer pustila do rozsáhlých úvah. Jednou z nich byl problém, jak se vlastně narodil úplně první člověk.
Snažili jsme se jí společnými silami objasnit problematiku,"Víš, Martinko, ony vlastně existují dvě teorie. Dle první, stvořil Bůh
Adama a z jeho žebra Evu. Tak vlastně vznikla první rodina!" Martinka se ptala,"To myslíš toho pána Boha, kterej je tam
nahoře?" Já přikývl a pokračoval,"Dle druhé teorie se člověk vyvinul z opice. Trvalo to hodně let!" Dana vysvětlovala,"Víš
Martinko, každé další miminko té opice se stále více a více podobalo člověku!" Martinka asi pochopila. Netrvalo dlouho a přišla
s jiným problémem,"Z jakýho vajíčka se tedy roděj miminka? Má taky takovou skořápku a miminko se může narodit vedle
maminky?" Martinka byla z našeho výkladu mírně zmatená. Závěrem se hlásila," Vysvětli mi to tak, abych tomu rozumněla!"
Copak mají téměř pětileté děti takovéhle starosti? Možná ano. není divu, dnešní děti dospívají stále dřívěji a dříve. Já se
například s Danou seznámil, když jí bylo třináct a půl ;-)
Verze pro tisk...
 31.12.2005
Pomalu se loučíme se starým rokem...Těsně před obědem se mi konečně podařilo přemluvit Vojtíka, aby šel ven. Včera nasněžil nový prašan a mrzne také
pěkně. Jenomže milý Vojtíšek trval na svém,"Já nepudu véén!" Přesvědčil ho až slib,"Vojtíšku, půjdeme ven sáňkovat?"
"Sáňkůvát to jóó, juchůů!", jásal Vojtík. Zato Marťa se škaredila,"Ale já nechci jít sáňkovat, já budu raděj lopatou uklízet sních!"
No, chvíli to trvalo, než se děti shodly. Nejprve jsme odklízeli sníh ze dvorka a příjezdové cesty, pak popadli sáně a šupky
dupky na kopec za domem. To jim bohatě stačilo. Měli byste vidět Vojtíška, jak se rochnil ve sněhu. Martinka předvedla válení
sudů z kopce a rázem byste si ji spletli s malým sněhuláčkem. Ještě štěstí, že je sníh suchý a příliš se nerozmáchali. Zato já
si pěkně nabral do vysokých bot, při jízdě s Vojtíkem na sáňkách. Ale to k zimě patří, ne? ;-)
Pomalu se připravujeme na nadcházející oslavu Silvestra. Kdepak, nikam se jako obvykle nechystáme, zůstaneme pěkně
zalezlí v teple domova(Přijdou k nám sousedi, sami rozhodně nebudeme) a nosy vystrčíme až o půlnoci - za
účelem odpálení nějakého ohňostroje. Jenom nevím, proč na jedné krabici - kompaktu píší Nepoužívat v podnapilém
stavu :-) Neznám snad nikoho, kdo by se večer alespoň trochu nenapil. No a kdy jindy se používá silvestrovská
pyrotechnika, než na Silvestra, že? ;-) Proto opatrně a všeho s mírou, ať tuto noc ve zdraví přežijete :-)
Co říci závěrem? Děkuji Vám, milí čtenáři za přízeň a doufám, že Vaši pozornost nezklamu ani v tom novém roce 2006.
Všichni zde přítomní Vám přejeme hodně lásky a zdraví v nadcházejím roce :-)
Verze pro tisk...
Přidat komentář...
31.12.2005 19:45:15 Teta Martina
Mila rodinko, I ja zdravim a preju vsechno nejlepsi do Noveho Roku. Na zacatku brezna jsem v Cechach jako na koni (jen doufam ze uz ne na bilem), tak snad to tentokrat vyjde. Posilam moc pozdravu a moc na vas vzpominam. |
31.12.2005 20:07:25 Radek radek(zavinac)emartinka.cz
Díky za přání Martino, také Tě moc zdravíme!! Přejeme vše nejlepší a moc se těšíme :-) Právě přišli sousedi a tak nám nic nebrání ve společné oslavě příchodu Nového Roku. Dětičky leží již v postýlkách a snad brzo usnou ;-) |
1.1.2006 7:44:28 Dana s Bryankou
Mily Radku, Dano, Martinko a Vojtisku
i my vsichni u nas doma dekujeme moc za krasne stranky a mile pocteni. Prejeme vam vsem hodne zdravi, pohody, stesti a elanu do noveho roku 2006.
At vas humor nikdy neopusti ! ! !
- zdravi vas Dana, Jesse i Bryanka | |
 1.1.2006
Ani spát mi nechutná, ani jíst mi nechutná...Po včerejším odpoledním sáňkování v krutých podmínkách nadešel čas na oslavu posledního dne starého roku. Abyste
tomu rozumněli - kruté podmínky znamenaly mínus pět a silný vítr. Dětem i nám, bohatě stačily dva sjezdy na saních z
velkého kopce. Po půlnočním přípitku jsme vyrazili ven vystřílet veškerý pyrotechnický arzenál(Vyjma šesti římských
svící - ty mám nachystané na oslavu Martinčiných pátých narozenin za týden) a překvapil nás mrznoucí déšť, jenž
spolu s větrem spolehlivě hasil zápalky. Brrr, hrůůzáá. Na povrchu sněhu se vytvořila tvrdá krusta, která se moc zamlouvala
dětem při dnešní procházce. Nepředbíhejme však sled událostí ;-) Ještě, že momentálně venku sněží a tak se budeme i nadále
moci věnovat zimním radovánkám.
Dětičky si před dnešním obědem hrály na loď. Při této hře rozeberou křeslo přesunuté do pokojíčku z kuchyně, neboť
jeho místo zabrala vánoční jedlička. Marťa sundala sedací polštář a už dirigovala Vojtíška, jak má na dno nakládat plyšáky.
Poté mi povídala,"Taťkó, podívej, my máme naprosto skvělou loď. My máme podpalubí s plyšákama a máme i nadpalubí!" Jak
jinak, než že na plyšáky položila velký sedací polštář :-)
Martinku čeká od úterý školka. Prázdniny zcela jistě končí. Já se jí ptal,"Tak co Martinko, jseš ráda, že končí
prázdniny?" Marťa nejistě odpověděla,"Ne! Do škoky se ale těším!" Poté zkoušela podivný tah,"Mami, kdyby mi náhodou
nebylo v úterý dobře, tak nikam nepůjdu, že?" Půjde, žádné vymýšlení. Martinka si totiž poslední dobou stěžuje,"Maminko, mě
bolí bříško!" Zajímavé je, že jí bříško bolí pokaždé, když má jít jíst něco, co sama nechce. Při otázce,"Martinko, kdě tě to
bolí?", ukazuje kousek pod pupík. Přidělává tím hlavně Daně starosti, ale snad to nic vážného není a Martinka si jenom
vymýšlí. Dokonce i Vojtík během dnešní odpolední procházky prohlašoval,"Tatínku, já musím jet na saních. Já nemůžu sám
ťapat, mě bolí bíško!" ;-)
Martinka má již usínat, avšak zastává zcela opačný názor,"Tatínku, co mám dělat? Mě už nebaví ani ležet, ani spát, ani
sedět a vůbec bejt tady v posteli!" Že by to pochytila ze včerejšího skvělého televizního Mrazíka? Mám na mysli ,"Ani jíst mi nechutná, ani spát mi
nechutná, ten co tu byl, ten mě urazil!" No jasně, to říkala Baba Jaga :-)
Verze pro tisk...
 2.1.2006
Sněžný hrad a nové akvárium...I druhý den nového roku jsem prožil doma s dětičkama a Danou. Už se netěším na zítřejší ráno - rozjíždíme provoz po
vánoční odstávce a navíc musí zprovoznit a naprogramovat dva nové stroje. To nevidím na brzký návrat k rodině. Dana se již
posichrovala - domluvila si návštěvu s kamarádkou a jejími dětmi. Odpoledne k nám přijdou. Martinka jde po ránu do školky a
již se moc těší. Není divu, po takové době strávené doma :-)
Nad naše území se přesunula částečná obleva a sníh velice slevil. Dopoledne jsem si vzal děti ven a společnými silami
jsme budovali bunkr - hrad. Jak sami vidíte na první fotce, celkem se nám dařilo. Jenomže já, ještě v tuto chvíli pociťuji značně
bolavé ruce a nohy. Není divu, musel jsem lopatou na sníh naházet nejprve hromadu a z ní pak vytvořit hlavní sídlo s několika
vchody. Vrcholem všeho pak je hradní věž. Martinka mi ji pomáhala spojovat z jednotlivých kusů, zatímco Vojtík klouzal po
prdelce z vrcholu hradu ;-)
Jak již jistě víte, děti dostaly pod stromeček akvárium - set(Z Hornbachu). Momentálně řešíme pár drobností
- za prvé umístění. Původní místo na skříňce se nám zdálo příliš vysoké a světlé. Zvítězila druhá varianta, tedy Danin geniální
nápad - akvárko umístíme osmdesát centimetrů nad terén a úplně jinam. Uvidí tak do něj Vojtíšek i Martinka. Rybičky přitom i
bez problému nakrmí. Teď už jen zbývá zakoupit ocelové profily L - tzv.jekly a svařit z nich kýženou podstavcovou konstrukci.
Toť moje náplň dalších dní. Navíc nám vznikne pod akváriem celkem slušná police. Uvidíte sami :-)
V souvislosti s předchozím odstavcem se musím pochlubit, že se z nás pomalu stávají akvaristé. Dana nastudovala
začátečnickou příručku, již jsem dostal od Ježíška a já prohledávám internetové stránky typu akvarista. Dokonce tam mají rybičky i s doporučením, pro jak pokročilé chovatele jsou. Já dávám
samozřejmě přednost těm pro začátečníky, čili naprosto nenáročné. Jako například neonky. Na druhé fotce právě vyměřujeme
správnou výšku akvária a Vojtíšek přitom marně hledá rybičky ;-)
Martinka se učí celkem zdatně počítat. Dnes se mě během koupání ptala,"Tatínku, víš kolik teček má slunéčko
sedmitečný?" Já schválně mlžil,"Nevím!" Marťa se rozesmála,"Teda taťkó, to je přece jednoduchý! Má tři a tři a jednu tečku!"
Docela nás dostává. Dokáže i sčítat :-)
Verze pro tisk...
 3.1.2006
Martinka je malá pomocnice...Tak, a máme tu první pracovní den v novém roce. To se týká alespoň mojí osoby. Již od včerejška jsem se na ráno
netěšil, neboť není nic horšího, než krok do neznáma. Mám na mysli zprovozňování nových starých strojů(Dovezených z
naší pobočky ve Finsku), programování zcela neznámých průmyslových počítačů - jejich řídích softwarů od Mitsubishi a Omronu a hlavně rozjezd naší rozsáhlé výroby.
Nakonec se vše téměř zadařilo, jenomže já se vrátil domů k rodině po téměř jedenácti hodinách usilovné pracovní činnosti.
Naši rodinu navíc momentálně trápí jakási viróza. Marťa prodělala rýmu a teď má něco podobného i Vojtíšek. Já pociťoval
podivné pocity v krku již včera a dnes jsem prakticky nemohl mluvit. Hodně praktické, na celodenní pobyt ve výrobním provozu
a úrovni hluku kolem devadesáti decibel. Se špunty v uších se necítím a tak se mi podařilo se celkem k večeru vykřičet. Dětem
jsem před chvílí sípavě popřál dobrou noc a už se těším na zítřejší pokračování ;-) Doufám, že Vás příliš neunavuji "pracovními"
poznámkami, ale já měl dnes opravdu těžce pracovní den. Děláme stále větší zázraky se stále menším počtem lidí(To
ale jistě znáte z vlastní zkušenosti) - říká se tomu zvyšování efektivity práce. Je to sice dobře zaplacené, ale peníze
přece nejsou všechno. Jak to říkal kolega z jedné nejmenované firmy,"Odcházím z velice dobře placeného místa, ale já si
pojednou uvědomil, že je mojí dceři čtrnáct let a už vůbec není miminko. Všechno to mezitím, mi kvůli práci uniklo!" Není divu,
když trávil trávil mimo domov i několik dní :-(
Dosti nářků - Vojtíšek se hned ráno po probuzení sháněl po několika lidech, s nimiž poslední dny vstával,"De je maminko
Maťká? De je tatínek?" Dana ho musel zklamat,"Tatínek je v práci a Martinka ve školce!" Marťa si školkový den náležitě užila -
to mi říkala před chvílí. Před večeří pomáhala Daně s její přípravou,"Maminkó, můžu ti rozbalit ten knedlík?" Vzhledem k
podvečerní návštěvě u nás, nám Dana vymyslela jednoduchou večeři - knedlík ve vajíčku s kečupem. Zatímco Marťa zdolávala
obal od knedlíku, už vyzvídala,"Maminko, můžu ti pomoct rozklepávat vajíčka, jako minule?" Proč ne, jenomže Dana s večeří
celkem spěchala. Martinka ráda vaří - pomáhá například loupat brambory pomocí škrabky a zvládá i jiné celkem složité
činnosti.
Ptáte se co zobrazuje druhá fotka? Jedná se o netradiční pohled na naši zasněženou vesnici - včera jsme brouzdali po
polích. Teplota se stále drží kolem nuly a co chvíli něco bílého padá. Kdyby tak chtělo konečně řádně přituhnout.
Verze pro tisk...
Zobrazit stránku: 1 2 3 4
|
|
|---|
| Aktuálně |
|---|
| |
|---|
|
|---|
| Rodinné stránky |
|---|
| |
|---|
|
|---|
|
Odkazy |
|---|
|
|
|
|---|
|
25.12.2005
26.12.2005
27.12.2005
28.12.2005
29.12.2005
30.12.2005
31.12.2005
1.1.2006
2.1.2006
3.1.2006
- 
24.5.2007
