 |
|---|
| Hlavní menu |
|---|
|  |
|---|
|
|---|
| Kniha návštěv |
|---|
| |
|---|
|
|---|
| Webmaster |
|---|
| |
|---|
|
Taková normální svačinka...
| Článek ze dne: 13.02.2002 | Přečteno: 8876 x |
Popíšu vám jednu, konkrétně dnešní svačinku. Odpoledne krmím Martinku sám, abych si ji trochu užil. Praktikujeme to tímto stylem již od doby, kdy začala Martinka hamat něco jiného než mlíčko.
Je 1605 a volám,"Martinko, jdeme hamat!" Martinka se otáčí a utíká ode mě do obyváku. Nezbývá nic jiného, než se honit. Nakonec Martinka vbíhá do kuchyně a šup, je u stoličky. Zvedám ji nahoru a přitom dávám pozor, abych jí nožičky protáhl pod kšíry. Martinka, jako by to tušila, nožičky roztáhne a tak musím tahat kšírky z pod ní. Konečně, Martinka sedí přikšírovaná ve stoličce. Musí být přivázaná, jinak nesedí a snaží se vyskočit.
Otevírám choceňský borůvkový jogurt a začínám promíchávat obsah. Martinka mě zvědavě pozoruje a najednou začíná křičet. Nabírám první lžičku a jenom přiblížím lžičku Martince k pusince začíná křičet ještě více a ručkou mě odstrkuje. Nakonec, přes všechen křik do ní dostávám asi polovinu kelímku. Jogurt je na učení moc řídký, ale když máme hustší jogurt nebo tvaroh Martinka hamá i sama lžičkou. Zkoušeli jsme samostatně i choceňský jogurt, ale naštěstí mezi Martinčinou vymrštěnou lžičkou a bílou stěnou stála komoda. Z ní se fialová hmota stírá lépe než ze stěny:-)
V 1618 konečně pochopím, proč Marťa kouká směrem na kuchyňskou linku. Dnes jsme koupili s Danou každý nezávisle na sobě kukuřičné extrudované chlebíčky. Přesně ty, které Martinka hamala v neděli na návštěvě. Jeden balíček zůstal na lince a Marťa ho celou dobu pozoruje.
Rozbaluji balíček a podávam Martince jeden chlebíček. Zakusuje se do něj s vervou a ozývá se jen hlasité křupání. Okamžitě si vzpomenu, jak křoupají králíci, když jim nabídnete suchý chleba. Mohu potvrdit, zvuk je stejný:-)
Martinka má už snědený skoro celý kousek. Najednou se nahýbá přes stoličku, ručičku s chlebíčkem natahuje a pouští kousek na zem. Otočí se na mě s vyčítavým pohledem a řekne,"bác." Podávám jí kousek ze země, vše se opakuje. Nemá to cenu, už nechce a hraje si. Povídám tedy,"Martinko, dáme si mandarinku?" Odpověď zní,"ma, ma, ma!" Loupu mandarinku a rukou bráním zubatý nůž, aby ho neukořistila. Kousky mandarinky hamá celkem obstojně, i když poslední dobou mají moc tvrdou slupku (myslím samozřejmě stroužky). Stačí je maličko odloupnout z jedné strany, jinak Martinka kaká nerozloupané půlky stroužků nestrávené.
Je 1635 a konečně jsme po svačince. Docela mi to stačí. A to krmím jenom jednou denně.
Před pátou, cililink, ozývá se zvonek u dveří. Běžíme s Martinkou otevřít. Za dveřmi je Péťa od sousedů. Jde dál, Martinka s ním běží do obyváku a výská radostí. Konečně někdo jiný než rodičové:-))
Verze pro tisk...
|
|
|---|
| Články na serveru |
|---|
| |
|---|
|
- 