..............................................................................................................

...Jen tak / výpis článku

 Článek ze dne: 08.12.2009 (3044 přečtení)

V tomto článku se vracím do nedaleké minulosti. Při převádění databází na našem serveru jsem si přečetl na jedné stránce poznámku o Danině promoci a najednou se mi vybavila celá ta dobrodružná výprava do naší metropole. Jelikož se jednalo o naprosto vyjímečnou akci s velice pestrým průběhem, nedá mi to, abych se o naše zážitky s Vámi nepodělil. Článek přepisuji z historie eMartinky a také jste se s ním mohli setkat v tištěné podobě - vyšel mi v regionálních novinách pod titulem Promoce

Hned na začátek musím představit všechny zůčastněné osoby. Já jel s naší super stovkou a kromě Dany seděla vzadu moje máma. Druhé vozidlo značky Škoda 120 řídila švagrová. Vedle ní samozřejmě usedl švagr a dozadu naložili jednu babičku spolu s dědou. Třetím vozem, zcela jasně zapadajícím do sestavy byl takzvaný východní Mercedes značky Wartburg combi, řízený tchánem. Tento vůz však jel o něco dříve před námi, tchán totiž potřeboval dát někde v Praze do opravy faxový přístroj. Další osazenstvo tvořila tchýně a druhá babička s tetou. Dlužno podotknout, že všechny vozy disponovaly nainstalovanými mobilními CB radiostanicemi (Takzvanými síbíčky) a tak jsme během cesty mohli udržovat spojení. V té době se nám mohlo o mobilním telefonu jenom zdát ;-)

Musím se ještě zmínit o drobných technických problémech na dvou vozech, které hrály během jízdy velmi významnou roli. Náš vůz měl speciálně upravený a laděný motor, díky čemuž jel jako drak, ale v létě a při vyšší rychlosti se značně přehříval. Takže zatímco v normálním autě si v létě zapnete klimatizaci, my si zapnuli topení, aby motor chladil. Na švagrově voze pro změnu nefungoval elektrický ventilátor před chladičem. Alespoň jsme se vhodně doplňovali, my vařili při rychlé jízdě, oni při pomalém popojíždění po Praze a při stání v kolonách :-)

Konečně vyjíždíme všichni směrem ku Praze. My vezeme vzadu kromě mámy i sklenici s vodou a kyticí. Plánujeme totiž s Danou akci o níž ostatní nemají ani potuchy. Až bude mít Dana po promoci, mám požádat nastávajícího tchána o Daninu ruku. Cesta probíhá celkem bez problémů, ty přicházejí až po najetí na dálnici. Jakmile jedeme rychlostí převyšující 100 km/h, začíná se motor přehřívat. Konečně šťastně vjíždíme do metropole a snažíme se co nejdříve dostat na Náměstí republiky. Odbočuji z nábřežní komunikace doleva, směrem ke Kotvě. Švagrová nestíhá zaregistrovat náš úhybný manévr a pokračuje v jízdě dále po nábřeží. Komunikace najednou končí a následuje podzemní garáž. Pokračují dále a smířeni s osudem parkují v podzemí. Při vjezdu do garáže dostávají jakousi magnetickou kartu, kterou ovšem zanechávají ve vozidle. Posléze zjišťují, že kartu budou pravděpodobně potřebovat pro vstup zpět k autu. Pozdě.

Zatímco tchán parkuje na nábřeží poblíž botelu Albatros, my vysazujeme Danu u Kotvy. Do vlastního začátku promoce zbývá necelých deset minut. Alespoň Dana by to jako zůčastněná osoba měla stihnout. Potřebuji se dostat zpět na nábřežní parkoviště a tak pokračuji doleva, ještě jednou doleva a najednou stojím přes ulicí na níž je povolen vjezd pouze Dopravnímu podniku. Na první pohled se na celé šíři nacházejí tramvajové koleje. Chvíli se rozhoduji a pak jedu dál. Ten kousek po kolejích přejedeme jako nic. Na konci chci odbočit vpravo, ale jako na potvoru tu stojí policisté. Zastavuji a slyším obligátní,"Pane řidiči, víte čeho jste se dopustil?" Samozřejmě jsem si vědom a povídám,"Víte, my spěcháme na promoci, já to tu neznám a nechtěl jsem se příliš zamotat!" Máma se zezadu naklání k okénku a vysvětluje,"Paní, víte my jsme z vesnice a neznáme to tu!" Ač nerad, křičím dozadu,"Prosím Tě mlč!" Policistka se na mně chápavě zahledí a vrací mi doklady se slovy,"Protentokrát to máte s výstrahou, jeďte a příště dostanete pokutu!" Nečekám na nic a pokračuji na parkoviště, kde mezitím čeká osazenstvo našeho třetího vozidla značky Wartburg.

Promoci stíháme jen tak tak. Naštěstí došlo k celkovému zpoždění celé ceremonie. Dana celou dobu čekání prožívala horké chvíle, neboť po začátku promoce dochází k uzavření vstupních dveří a tudíž bychom se dovnitř jenom těžko dostávali.

Po ukončení promoce se rozhodujeme zajet někam do restaurace na slavnostní oběd. Po chvilkové úvaze volíme spíše místo na periferii - v Čakovicích. Zbývá vyřešit problém se švagrovou škodovkou. Švagrová s ní už nechce vyjet ven z podzemní garáže a tak pro auto jdu společně se švagrem. U brány se zámkem na magnetickou kartu se před námi náhodou vyskytnou jiní parkující a tak se do podzemí dostáváme bez problémů. Vyjíždím s vozem ven a posléze se všichni setkáváme na nábřežním parkovišti. Přesedám a pokračujeme tedy na oběd.

Konečně zastavujeme v Čakovicích a po rychlé domluvě nám v jedné restauraci ochotně rovnají stoly k sobě. Usedáme, já přede všemi přistupuji k Daniným rodičům a žádám je o její ruku. Řekl bych situace jako z telenovely, všichni vytahují kapesníčky a otírají slzy. Prostě, nemělo to chybu :-)

Po obědě jedeme domů. Cesta však neprobíhá zcela podle našich představ. Při jízdě směrem na Hradec se nám sice povede bez problémů trefit na Chlumeckou silnici, bohužel však v opačném směru. Nezbývá nic jiného, než se otočit na místě kde se to normálně nesmí. Nezůčastněný divák by jistě žasl. V hustém provozu se jednotlivá auta rovnají připravená za účelem otočení na středové dvojité čáře. Na povel ve vysílačce,"Jedeme!" se všichni naráz rozjíždíme a řadíme pěkně za sebou. Naprosto dokonalá synchronizace :-)

Mezitím se stihlo dosti oteplit a náš super vůz má na dálnici obrovské problémy s chlazením motoru. Jedeme příliš rychle a z toho důvodu se mi s vypětím sil daří držet teplota i se zapnutým topením na 100^oC. Kopec před Vlkovem pod Oškobrhem je však pro náš vůz kritický. Hypnotizuji teploměr pohledem a i přesto se opírá o zarážku na hodnotě stodvacet stupňů. Nedá se nic dělat, zastavujeme nahoře před restaurací. Vypínám motor a jak se později dozvídám, je to prý špatně pokud je takhle přehřátý. Chvíli čekáme a po několika minutách se odvažuji otevřít víčko chladiče. Nic se neděje, proto víčko odstraňuji. Okamžitě se projevuje takzvaný skrytý var. Voda se při náhlém snížení tlaku začíná vařit a v momentě nad auto vytryskává žhavý gejzír. Naštěstí nikoho nezasáhl. Po vychladnutí a dolití vody načerpané v restauraci, pokračujeme v cestě domů. Žádné další překvapení nás však nečeká ;-)

 | Autor: LTX | Počet komentářů: 0 | Vytisknout článek |

..............................................................................................................

 | Přidat komentář k článku |