 |
|---|
| Hlavní menu |
|---|
|  |
|---|
|
|---|
| Kniha návštěv |
|---|
| |
|---|
|
|---|
| Webmaster |
|---|
| |
|---|
|
Den druhý - tuniské problémy s vodou...
| Článek ze dne: 14.09.2006 | Přečteno: 6196 x |
Druhý den dovolené na tuniském územím začal překrásně slunečně. Tytam byly bouřkové mraky z předchozího dne. Mohli jsme tak po snídani podniknout obhlídku
okolí. Díky ní byla objevena druhá cesta z našeho apartmánu k hotelové bráně. Přesně na opačnou stranu vedl chodník, vyhýbající se recepci, což se vzápětí ukázalo jako
velmi důležité. Abyste byli v obraze - v Tunisku je přísný zákaz donášení potravin zvenku a to se týká i balené pitné vody. Právě ta voda se stala největším problémem na
dovolené. Jak si jí teď doma vážíme.
Již první ochutnání vody z kohoutku dalo zapravdu četným internetovým článkům. Na území Djerby je hodně studní, jenomže se v nich voda postupně zasoluje a stává
se tak nepoužitelnou i pro zemědělské účely. Proto je z pevniny přiváděna voda vodovodem(Vodovod vede souběžně se silnicí, spojující ostrov Djerba s pevninou. Tu
silnici prý postavili již staří římané z kamení navršeném na mořském dně). Bohužel, ta vovda se získává odsolováním vody mořské a sůl v ní stále zůstává. Takže se
sice jedná o vodu chlorovanou a v podstatě pitnou, jenomže dle zkušenosti - čím více jí vypijete, tím větší máte žízeň. Čaj je z ní pěkně hnusný a vypil jsem ho pouze já.
Poprvé a naposledy. Ještě tak na uvaření instantní polévky se to dá použít ;-)
Vodu na pití, vaření čaje a kávy jsme si tedy museli kupovat balenou. A že má osm lidí pěknou spotřebu. Více než dvanáct litrů. Na hotelu vodu sice prodávali, jenomže
za jednu láhev 1,5l, chtěli 3 dináry, což je asi šedesát korun. Síla, viďte? Tak jsme s dědou chodili s batohama na zádech do supermarketu asi půl kilometru vzdáleného od
hotelu. Každý na zádech 8 lahví a téměř denně. Voda však vyšla na 500 milimů, což je půl dináru a po našemu deset korun. To už se vyplatí. I přesto jsme za "obyčejnou"
vodu utratili strašné peníze. To si doma ani neumíme představit.
K balené vodě ještě musíme připočítat pití k večeři. Večeře byly suprové, jenomže pití jsme si k jídlu museli zakoupit. Denně jsme si dopřáli jednu sedmičku vína, děti
dvě malé Fanty a jednu láhev vody. Dohromady to dělalo nějakých 25 dinárů, což je téměř pět stovek. Každou večeři, po dobou čtrnácti dnů. Raději to ani nepočítejte. Láhev
vína stála kolem 16 dinárů a Dana si první den sama dala láhev červeného vína Magon(Moc dobrého) 0,37l za 9 dinárů. Já ten večer skousl třetinku dobrého
tuniského piva za stejnou cenu. Já jenom, abyste byli v obraze, až se budete chystat do Tuniska. Příště by bylo lepší, zaplatit si stravu All Inclusive a ne
polopenzi. To pak máte k večeři pití v ceně, to samé v barech u hotelových bazénů a na hotelu si můžete pro balenou vodu dojít kdykoliv zdarma. Za tím účelem jsou všichni
takto vybaveni nesnímatelným barevným náramkem. Jo jo, chybama se člověk učí ;-)
Když už jsem nakousl ty hotelové bazény - v areálu se nacházely celkem čtyři. Ten největší od časného rána okupovali Francouzi a po celý den tam běžel aktivní
program. Mám na mysli vodní pólo, aerobic na suchu i ve vodě a spousta dalších aktivit, samozřejmě ve francoužtině. Tento jazyk je mi cizí. To víte, Tunisko bylo dlouhou
dobu Francouzkou kolonií a proto zde téměř všichni umí tuto řeč. Ale abych popsal i další bazény - náš nejoblíbenější měl vcelku jednotnou hloubku 1,6m a také dva velké
tobogány - na nich jezdil i taťka, tedy já. Třetí venkovní bazén byl spíše pro dětičky - mohly v jedné polovině chodit. No a čtvrtý kruhový bazén byste nalezli pod kopulí,
kousek za naším apartmánem. Byl krytý, s tryskami, bublinkami a různými masážními vývody. Vždyť jsem Vám říkal, že se jednalo o dosti velký hotel :-)
Verze pro tisk...
| |
|---|
| Články na serveru |
|---|
| |
|---|
|
-