Stránky miminka,neplodnost,zajímavosti o dětech

 Hlavní menu
 NOVÝ BLOG
  - úvodní stránka
 ODKAZOVNÍK
  - naši partneři
 TĚHOTENSTVÍ
  - naše bříško Vojtíšek
 VOJTÍŠEK
  - novinky - deníček
  - míry a váhy
  - moje první...
 MARTINKA
  - novinky - deníček
  - Martinka po narození
  - míry a váhy
  - moje první...
 NAŠE NEPLODNOST
  - něco o rodičích
  - Martinka
 NEPLODNOST - léčba
  - metody IUI,IVF
  - metoda p.Mojžíšové
  - lidstvo má problém
 ARCHIV ČLÁNKŮ
  - deníček
 FOTOALBUM
  - naše fotografie
 ODKAZY
  - katalog odkazů
 DOMA
  - domácí pekárny chleba
  - u nás doma
  - rekonstrukce domu
  - písková filtrace bazénu
 WEBMASTER
  - vývoj eMartinky
 FAQ
  - co je to eMartinka?

 Kniha návštěv
- Napište nám
- Přečtěte si

Poslední zápis:
8.7.2006  10:58:29



 Webmaster
Pište nám na adresu dopisy@emartinka.cz

WEBMASTER
© LTX 2001 - 2017
Radek Lehký
Tel: 602138084
ICQ: 297193369

Veškeré dotazy a technické připomínky mi adresujte na
webmaster@emartinka.cz


Vyberte si články podle měsíce těhotenství:
  1  2  3  4  5  6  7  8  9

Náš veliký porod...


  Článek ze dne: 10.07.2003Přečteno: 84913 x  


Přes všechny přípravy a očekávání si miminko usmyslelo vykouknout na svět 9.07.2003, přesně v 1728. Jak celý porod probíhal a co všechno mu předcházelo se Vám pokusím popsat na následujících řádcích.
Vše začalo ráno v pět hodin. Dana se probudila s podivnými pocity uvnitř bříška. Pocity postupně dostávaly podobu začínající, pravidelně se opakující bolesti. Jak jsem Vás již informoval včera v devět hodin, stahy se opakovaly velice často a pravidelně. Dana mi zatelefonovala do práce, abych raději přijel domů za účelem odjezdu do porodnice. V nejhorším nás prý pošlou domů.
Za Danou se mezitím stavil Láďa, její kolega z práce a přijel si vyzvednout počítač. Dana stejně teď chvíli nebude mít čas na práci a později dostane úplně nový stroj. Láďa si z Dany dělal legraci,"Nemám Tě raději odvézt do porodnice já? Jenom aby to Radek stihl!" Stihl jsem to, za chvíli už jsem stál před domem. V klidu a v pohodě jsme se sbalili a v momentě našeho nastupování se udála velice milá věc. Představte si, nad naším domem zakroužil čáp! Jako by věděl, kam má letět. Jak říkala Dana,"Kdyby mi tohle někdo vyprávěl, nevěřila bych mu. Takhle jsem to viděla na vlastní oči!" :o)
Martinku Dana odvedla k sousedům a jeli jsme. V rychnovské nemocnici nebylo kde zaparkovat, tak jsem musel nechat auto mimo parkovací místo. Vyjeli jsme nahoru do porodnice a Dana šla na příjem. To bylo přibližně v jedenáct hodin. Tam si ji sestřička prohlédla a prohlásila,"Oba dva se převlékněte, půjdeme natočit záznam!" Dana dostala na bříško sondy od fetálního monitoru a my mohli pozorovat křivky pravidelných stahů v intervalu přibližně tří minut. V žádném případě se sestřička netvářila, že by nás chtěla posílat domů. Pouze prohlásila,"Co se to dneska děje? Asi je něco v ovzduší, tolik dětí v jednom dni jsme už dlouho nerodili!" Měla pravdu, za celý den se narodilo tuším, 7 dětí.
Sestřičky s námi vyplnily porodní formulář, Dana dostala klystýr a do jedné hodiny se měla ještě vysprchovat a připravit. V jednu hodinu jsme se poprvé dostali na porodní sál. Sály tam mají dva v jedné místnosti, jsou oddělené nevysokou zídkou a vedle nás rodící paní byla ještě navíc oddělena plentami.
Na porodním stole porodní asistentka natočila Daně ještě jeden záznam pomocí fetálního monitoru. Stahy mezitím zesílily a zkrátila se jejich prodleva. Vše nasvědčovalo na blížící se porod. Však paní asistentka Daně vysvětlovala,"Pamatujte si paní magistro, Vy vlastně rodíte úplně poprvé. První porod císařským řezem se do toho nepočítá. Teď je potřeba, aby jste se postupně více otevřela a můžeme rodit. Až doposud Vám to jde skvěle!" Paní asistenka byla moc skvělá a Danu po celou dobu velice psychicky podporovala. Co se týče přístupu personálu a vůbec všeho, můžu porodnici v Rychnově nad Kněžnou hodnotit velice kladně a všem ji doporučit. Danu si přišel prohlédnout službu konající porodník - nám známý doktor Šándor. Konstatoval zdárný průběh předporodních příprav. Ve 1400 přišel znovu a provedl propíchnutí plodového vaku, aby se urychlil porod odtečením plodové vody. Od této chvíle bolestivé stahy zesílily.
Po zaznamenání stahů Dana slezla ze stolu a věnovali jsme se cvičení na takovém šišoidním gymnastickém míči. Dana se měla v momentě nejsilnějších stahů na míči pohupovat a v době klidu si lehla dozadu na mě, aby nabrala síly na další akci. Já seděl na židličce za ní. Ve 1410 přišla asistentka a navrhovala,"Pojďte, já Vám napustím perličkovou masážní vanu a běžte chvíli relaxovat!" Přesunuli jsme se tedy do samostatné místnosti určené pro první dobu porodní. Dana si vlezla do vany a měla v ní strávit maximálně dvacet minut. Po deseti jsem však vypnul víření, neboť Danu rušil hluk čerpadla. Vylezla proto ven a další hodinku jsme hopsali na míči. Poté jí asistentka píchla injekci pro snadnější rozestoupení děložní branky.
Po celou dobu, až do čtvrté hodiny, se Dana mohla pohybovat, kam chtěla. Dostala na krk vysílačku od fetálního monitoru a tak ji sestřička měla stále pod kontrolou. Ve čtyři hodiny však musela zpátky na porodní stůl, aby si ji prohlédla nejdříve asistentka a následně i doktor. Paní asistentka mi povídala,"Pojďte se podívat, už jsou miminku vidět vlásky. Skutečně, uvnitř jsem zahlédl hlavičku, ale k východu jí zbývalo ještě pár centimetrů. Sestřička proto Daně vysvětlila zásady správného prodýchávání stahů a Dana mi tak co chvíli drtila ruce. Držela se statečně. Dostala kapačku a asistentka jí ještě vysvětlila jak se věci mají,"Během stahu nesmíte tlačit. Zkuste si představit, že se budete snažit procpat tenisák dírou o velikosti hrášku. To nejde, viďte? V tomto případě je to stejné. Kdyby jste se najednou snažila protlačit miminko tím malým otvorem, buď mu ublížíte, nebo praskne branka. To není nic příjemného a špatně se to šije. Proto netlačte a ono to půjde samo!" Dana se snažila a ze všech sil rozdýchávala každý další stah. Zatímco zpočátku úpěla při čísle 60 na displeji fetálního monitoru(Nevím v jakých jednotkách to měří, ale je to vlastně ta křivka co pak vyjede na tiskárně) v tuto chvíli zvládala i hodnoty kolem 150. Dařilo se tak dobře, že asistentka v pět hodin zatelefonovala panu doktorovi,"Přiďte honem, půjdeme rodit!"
Při vlastním porodu stál doktor Daně u nohou, asistentka z jedné a já z druhé strany. Pomáhali jsme Daně tlačit. Jenomže ona nevěděla, jak se má do toho opřít a tak pokaždé ke konci tlačení odfoukla. Pan doktor se na Danu zahleděl a povídal,"Milá paní magistro, když říkám tlačit, tak se do toho musíte opřít jako nikdy v životě. Jinak se nikam nedostaneme. Musíte zabrat, vydržet alespoň patnáct sekund a když po té době řeknu tlačte ještě víc, tak zatlačíte, ano?" Dana pokývala hlavou a bylo vidět, že jí tato rada pomohla. Po chvíli se objevila hlavička, pan doktor vzal miminko opatrně za ni a pomáhal mu na svět. Jakmile se protáhla i ramínka, Vojtíšek vyskočil ven natošup, i se zbytkem plodové vody. Pan doktor ho položil Daně na bříško a tak ho ponechal alespoň čtvrt hodiny. Mezitím odstřihl pupeční šňůru. Po chvíli si Vojtíška odnesly dětské setry na umytí, zvážení, změření a prohlídku. Tak zjistily, že váží 3,96kg a měří 52cm. Prohlídl ho ještě pan primář a konstatoval, že je úplně v pořádku. Jenom mu museli z plic odsát hleny a noc strávil v inkubátoru s přídavkem kyslíku. Dana mezitím porodila placentu a potom ji museli na chvíli uspat. Když se prý rodí klasicky po předchozím císařském řezu, je nezbytné zkontrolovat neporušenosst jizvy zevnitř dělohy. Vše proběhlo bez problémů a Dana se pomalu vracela k vědomí. Sotva se probrala, sestřička přinesla Vojtíška v zabalovačce a Dana zkoušela, zdali se přisaje. Nechali nám ho na sále snad tři čtvrtě hodiny a my ho společnými silami přemlouvali. Nakonec se přicucl a sál. Jenom jsme ho neměli nechat pít příliš dlouho, tak mu Dana prs odebrala. Měli byste vidět, jak se Vojtíšek čílil a hledal bradavku. Nedalo se nic dělat, to mu stačilo.
Zatímco Dana kojila, přišla nějaká paní a řešila se službu konající sestřičkou problém s rodným číslem. Na jeden den prý mají v Rychnově přidělená tři čísla pro kluky a tři pro holčičky. No a Vojtíšek byl čtvrtým klukem. Aby mu mohli rodné číslo přidělit, museli volat do Opočenské porodnice a nechat si jedno číslo převést. To jsou problémy, viďte?
Počkal jsem, dokud Danu nepřeložili na vozík a nepřevezli na pokoj. Pak teprve jsem jel domů za Martinkou :o) Řeknu Vám, celý porod je moc velká zkušenost a jsem rád, že jsem mohl Daně v takové chvíli pomoci.

Verze pro tisk...

Přidat komentář...

28.11.2003   1:26:23   Táňa
   
Gratuluji k Vojtíškovi!Dlouho jsem tu nebyla.Sice jsem tušila,že čekáte přírůstek,ale nevěděla jsem kdy a co.Takže hodně zdraví Vojtíškovi,taky mamince,Martince a pracovitému tatínkovi-za těch pár měsíců nic neubylo na čtivosti! MMCH k nám taky přiletěl čáp-před 10 týdny :o)))

27.10.2011   15:38:43   naty
   anval12@seznam.cz
Ahoj, taky gratuluju! A mám otázku - neplánovali jste náhodou darování pupečníkové krve? Podařilo se?


 Články na serveru

9 měsíců

 (84913) 10.07.2003
Náš veliký porod...

 (7681) 08.07.2003
Poslední kontrola - 39.týden

 (6290) 02.07.2003
Co je to plán B ? - 38.týden

 (7649) 25.06.2003
Klid před bouří ;-) - 37.týden

 (11641) 18.06.2003
Problémy s kašlem - 36.týden

 (5836) 17.06.2003
Příprava na porod

 (7115) 17.06.2003
Výbavička pro miminko

 (5553) 17.06.2003
Příprava domácnosti na příchod miminka





© LTX 2001 - 2017  Všechna práva vyhrazena
Kontaktujte nás na: webmaster(zavináč)emartinka(tečka)cz nebo dopisy(zavináč)emartinka(tečka)cz


[CNW:Counter] TOPlist